V režii Jana Hřebejka tu exceluje Jaroslav Dušek, jemuž vynikajícím způsobem kontruje slovinská herečka Nataša Burger (známá též z Hřebejkova filmu „Horem pádem“, kde ztvárnila roli Julči). Její vynikající čeština s charakteristickým přízvukem jakoby celé hře dodávala punc autentičnosti.
Toto není divadelní recenze, ale spíše vyjádření mého obdivu k hercům, kteří dle mého názoru vpluli do svých náročných rolí s neuvěřitelnou přirozeností. Známý improvizátor se dokázal vedle své herecké kolegyně džentlmensky ztišit a na jevišti jsou oba póly – mužský a ženský – v rovnováze, což asi byl i autorský záměr. Více než 2 hodiny táhnou oba celé představení, které není ničím jiným než snahou odkrýt to, co dělá vlastně manželství manželstvím po patnácti letech vášní, soubojů, kotrmelců a nedorozumění.
Na čem to vlastně stojí, vždyť oba tak často pochybují a oba tak často odcházejí, lžou a předstírají, ale tak silně se přitom přitahují? Rozhodně si z toho neodnesete pocit, že je to vlastně k ničemu. Šlo sice o život, ale představení si zaslouží pozornost díky očistnému smíchu, který vyvolává to neustálé střetávání mužského a ženského ega. Musím přiznat, že některé věty se dají zaslechnout i u nás domaJ, ne že bychom se zrovna vraždili.
Doporučuji i příjemné prostředí divadla i jeho okolí, které mě v téměř letním dusném podvečeru okouzlilo svou atmosférou.